top of page
    • 29. 6. 2023

Mezi dvěma póly: Stigma bisexuality a jeho dopad na psychické zdraví

autorství: Lucie Hudečková

 

Bisexuální lidé jsou, stejně jako lesby, gayové, trans* a další lidé s odlišnými sexuálními a genderovými identitami, součástí LGBTQ+ menšiny. I když to nemusí být na první pohled zjevné, bisexuální lidé se potýkají s řadou problémů spojených s jejich sexuální identitou, a to nejen v rámci většinové společnosti, ale i mezi LGBTQ+ lidmi. Stigma obklopující tuto sexuální menšinu pak negativně ovlivňuje každodenní život bisexuálních lidí. To se projevuje i na jejich psychickém zdraví.


Co je bisexualita?

Definice bisexuality se v průběhu let měnila a vyvíjela. Přes termín, kterým biologové označovali hermafroditní tvory, se v pozdějších letech bisexualitou mínil sexuální vztah jak s partnery mužského, tak ženského pohlaví. Teprve až v šedesátých letech 20. století se kolem bisexuality vytvořila komunita a s příchodem konceptu genderové binarity, tedy že existují pouze dva gendery - muž a žena, se bisexualita přiblížila jejímu dnešnímu významu (Pennasilico & Amodeo, 2019).


Jednou z nejznámějších definic bisexuality je, že se jedná o přitažlivost, ať už emoční, romantickou nebo sexuální, vůči více než jednomu pohlaví či genderu (‌American Psychological Association, 2017). Tato definice je genderově inklusivní (Galupo et al., 2016), neboť zahrnuje širší genderové spektrum, a připouští tedy existenci i dalších genderů. Na druhou stranu se pak zcela překrývá s pojmem pansexualita, která označuje přitažlivost nehledě na gender.


Obrázek 1: Vlajka bisexuality (Wikipedia)

Jak vypadá stigmatizace bisexuality?

Kromě stresu, který zažívají sexuální menšiny obecně, pociťují bisexuální lidé ještě specifickou stigmatizaci. Jednou z častých forem stigmatizace je tzv. bi-erasure a bi-invisibility, tedy snaha o vymazání a zneviditelnění bisexuality.


Autor termínu bi-erasure Yoshino (2000) mluví o třech úrovních vymazávání bisexuality ze společnosti – 1) úroveň celé skupiny, 2) úroveň jednotlivce a 3) celková delegitimizace


1) „Jen experimentuješ“

Vymazávání skupiny (class erasure) je situace, kdy je bisexualita vykládána jako potlačování sexuální přitažlivosti vůči stejnému genderu (tj. gayové a lesby), anebo jako experimentování či pokus o zviditelnění se. Konkrétním příkladem této formy vymazávání bisexuality je pohled společnosti na historické osobnosti, které měly více partnerů různých genderů, jako je třeba Freddie Mercury (Pennasilico & Amodeo, 2019; viz Obrázek 2).


2) „Je to jen fáze“

Další formou je vymazávání jednotlivce (individual erasure), kdy je bisexuální identita označena pouze za přechodnou, dočasnou fází. Příkladem může být situace, kdy se bisexuální člověk setkává s názory, že se takto označuje pouze proto, že si nechce přiznat, že je gay nebo lesba.


3) „Jsi jen sobec“

Třetím typem vymazávání bisexuality je delegitimizace. Tato forma na bisexualitu vrhá špatné světlo ve formě stigmat, jako třeba že jsou bisexuální lidé promiskuitní, kvůli čemuž tato sexualita může působit nestabilně a nelegitimně (Yoshino, 2000).


Obrázek 2: Film Bohemian Rhapsody (20th Century Fox)


Stigmata spojená s bisexualitou jsou ve společnosti patrná. Reprezentace bisexuality v médiích, ale třeba i v akademických článcích, je minimální (Hayfield, 2020). V médiích bývají bisexuální lidé vykreslováni jako nestálí, přelétaví a nemorální.To lze sledovat například u postavy Alice v seriálu L Word, jejíž bisexualita je prezentována jako nerozhodnost mezi muži a ženami (Obrázek 3). Především bisexuální ženy jsou takto stereotypizovány a sexualizovány a jejich sexuální identita je spojována s představou sexuální nestability. Patrné je to i v seriálu Orange Is the New Black, kde je postava Piper označována střídavě jako lesba či jako heterosexuální, přestože bylo v seriálu několikrát ukázáno, že ji přitahují muži i ženy. Naopak u mužů je bisexualita vykládána spíše jako potlačení jiné orientace, muži jsou totiž častěji společností vnímáni jako sexuálně stabilní (Pennasilico & Amodeo, 2019). Takový postoj se objevil například v seriálu Faking it, kde postava Shane prohlásí, že muži nemohou být bisexuální, že je to pouze krok na cestě ke coming outu jako gay.


Obrázek 3: Seriál L Word (Showtime)


Jaký má stigma dopad na psychické zdraví a život?

Není překvapením, že znevažování sexuální identity se může negativně podepisovat na psychickém zdraví bisexuálních lidí. V porovnání s heterosexuálními lidmi, gayi a lesbami bisexuální lidi více sužují deprese, úzkosti, sebevražednost a užívání návykových látek (Pennasilico & Amodeo, 2019; Ross et al., 2017; San Francisco Human Rights Commission, 2011).

Bisexuální lidé se také kvůli strachu z nepřijetí méně svěřují se svojí sexualitou zdravotním odborníkům, což přispívá ke špatné informovanosti obou stran i zhoršené péči o zdraví. Neochota sdělit svoji sexuální identitu svému lékaři může vycházet ze zkušeností s negativní reakcí lékaře na pacientovu sexualitu, ať už se jedná o vlastní či zprostředkovanou zkušenost. Bisexuální pacienti se setkávají s odsuzováním, popíráním své sexuality, její patologizací a s dotěrnými dotazy směřovanými na jejich sexuální orientaci (Eady et al., 2010; San Francisco Human Rights Commission, 2011). Bisexuální lidé také mohli zažít negativní reakci okolí na svůj coming out, a tak došlo k přenosu strachu z odmítnutí i na lékaře.k přenosu strachu z odmítnutí i na lékaře.


Stigma může mít vliv i na partnerství. Bifobie ze strany partnera, tj. averze vůči bisexuálním lidem a bisexualitě samotné, může bisexuálního člověka donutit, aby svou identitu potlačoval, anebo aby dokonce zcela změnil prezentaci své identity. Bisexuální člověk, který je v heterosexuálním vztahu, se pak může prezentovat jako heterosexuální, za účelem vyhnutí se negativním reakcím a nikoli ze své vlastní vůle. Partneři bisexuálních lidí, kteří vnímají stereotypy o bisexualitě jako pravdivé se také mohou kvůli stigmatu cítit ve vztahu nejistě, a to třeba kvůli strachu, že je partner podvede nebo vymění za člověka jiného genderu (Niki, 2017). Bisexuální stigma pak vstupuje do vztahu jako specifická překážka, s níž se jiné páry potýkat nemusí.

 

Bisexualita je poměrně stigmatizovanou sexualitou, která je v médiích reprezentována poměrně málo či v negativním světle. Kromě menšinového stresu, který vychází z ne-heterosexuální orientace, komplikuje bisexuálním lidem život specifická stigmatizace bisexuality, např. bi-erasure a bi-invisibility. Důsledkem bisexuálního stigmatu je vyšší riziko deprese a úzkostí, sebepoškozování, sebevražd či užívání návykových látek než jakému čelí heterosexuální lidé, gayové a lesby. Jako u každého jiného stereotypu je však jedním z řešení opak vymazávání a neviditelnosti – tedy dostatečná komunikace o bisexualitě, informovaná veřejnost i odborníci a pozitivní reprezentace v médiích.

 
Zdroje

Štítky:

Comments

bottom of page