autorství: Kristýna Macháčková
Láska je pro mnohé jednou z nejsilnějších emocí, které člověka provází po celý život. Zamilovanost a romantické vztahy jsou často brány jako nedílná součást lidské existence. Nicméně existují i lidé, kteří to tak nemají.
Co je romantická orientace?
Společnost obvykle nerozlišuje pojmy sexuální a romantická orientace, ovšem je mezi nimi zásadní rozdíl. Zatímco sexuální přitažlivost je spojena s erotikou, romantická přitažlivost funguje na emoční rovině a vztahuje se k pocitu zamilovanosti nebo emočního pouta (Diamond, 2003). Řadí se do ní i fyziologické odpovědi typu „motýlci v břiše“, touha jít s někým na rande nebo představování si společné budoucnosti (Tessler, 2023). Můžeme se identifikovat s různými typy romantické orientace, jejichž pojmenování odkazují na gender osoby, ke které cítíme romantickou přitažlivost. Máme tedy heteroromantiky, homoromantiky, biromantiky, panromantiky (romantická přitažlivost ke všem pohlavím či genderům) nebo také aromantiky (Antonsen a kol., 2020). Mnoho otázek vzbuzují právě aromantici, jelikož takové prožívání může být pro některé nepředstavitelné. Aromantici totiž cítí malou či nulovou romantickou přitažlivost k ostatním, což často ovlivňuje to, jak osoba přistupuje k romantice a jejím projevům, jako je držení za ruce, mazlení nebo líbání (Brandley & Dehnert, 2023).
Není známo, kolik aromantiků mezi námi je, jelikož jsou výzkumy omezeny převážně na asexuály (Tessler, 2023). Asexuálové sice mohou být zároveň aromantičtí, ale neplatí to pro všechny, podle průzkumu Weise a kol. (2021) se jedná o 39 % asexuálních lidí. Romantická a sexuální orientace se totiž nemusí vždy shodovat, což se dá nejlépe vysvětlit právě za pomoci asexuality. Asexualita, jakožto spektrum minimální až žádné sexuální přitažlivosti (Brandley & Dehnert, 2023), totiž nemusí nutně znamenat naprosté vyhýbání se sexuálnímu chování, a už vůbec ne to, že člověk necítí romantickou přitažlivost (Bogaert, 2006). Brotto a kol. (2010) tvrdí, že i asexuálové mají potřebu blízkosti a emočního napojení na druhé, což je běžně naplňováno v romantických vztazích. Současně také mají naděje v to, že jednou budou mít svatbu, životního partnera a děti. Sexuální touha a romantická láska jsou tedy na sobě nezávislé a jakýkoli typ romantické orientace tak může být spojen s jakoukoli sexuální orientací. Stejně jako může být heteroromantik heterosexuálem, může být aromantik zároveň asexuálem, heterosexuálem, nebo kýmkoliv jiným.
Aromantici jsou taky lidé
Lidé, kteří romantickou přitažlivost zažívají, se označují jako alloromantici, a protože tvoří ve společnosti většinu, vyvinul se sociální systém nazývaný allonormativita. Tento systém předpokládá, že všichni lidé zažívají sexuální i romantickou přitažlivost, a vylučuje tak možnost nezažívat jednu či obě zmíněné (Brandley & Dehnert, 2023). Aromantici se tak kvůli tomuto systému musí vypořádávat s jistou vlnou nepochopení, diskriminace nebo násilí. Podle Brandleyho a Dehnerta (2023) bývají aromantici hanlivě označováni jako roboti či mimozemšťani jako narážka na to, že se ostatním zdají chladní, bezcitní a nelidští. Taková označení jsou ale nemístná, jelikož všichni utváříme v našem životě mnoho typů vztahů, nejen romantických, ale i přátelských nebo rodinných. Aromantici tedy nejsou bezcitní a ani tato identifikace nemusí znamenat, že nechtějí být v blízkosti jiných a nemají sociální potřeby. Aromantičtí lidé nejsou o nic víc asociální než lidé, kteří romantickou přitažlivost pociťují. Jelikož je aromantičnost spektrum, je také možné, že aromantik zažije nějakou formu romantické přitažlivosti v průběhu svého života. Na aromantickém spektru se tak nachází i demiromantici, kteří začnou romantickou přitažlivost k člověku cítit teprve poté, co si k němu vytvoří hluboké emoční pouto, nebo grayromantici, kteří cítí romantickou přitažlivost pouze výjimečně (Identity terms, n.d.).
Zkušenosti a prožívání aromantiků
Co se týče nesexuálních intimních projevů, jedna žena identifikující se s aromantičností své prožívání popisuje následovně: „Ostatní se chtějí mazlit, držet se za ruce a spát s někým v jedné posteli, ale já opravdu ne. Nemám ráda tyhle věci. A co se týče vztahů, upřímně řečeno, raději trávím čas se svými přáteli“ (Tessler, 2023, s. 15). Výzkum Tesslerové (2023) dále zmiňuje, že aromantici mohou mít také problém rozlišovat romantickou a platonickou lásku – popisují například, že až později v životě si uvědomili, že ostatní prožívají romantické city jinak, než o nich přemýšleli oni. Aromantici se také musí vypořádávat s očekáváními společnosti, často zmiňují naléhání na svatbu a založení rodiny. V romantických vztazích se pak mohou cítit stísněně a znejistět, pokud druhá osoba začne mluvit o dětech, společných financích nebo bydlení. Mohou se pak více orientovat na svá přátelství s přesvědčením, že vztahy nepotřebují romantiku k tomu, aby byly významné. Respondentka, identifikující se jako aromantička a heterosexuálka, popisuje svoji zkušenost takto:
I když jsem byla ve vztazích na střední škole, nikdy jsem si nemyslela, že by byly dlouhodobé, protože jsme byli na střední, a nikdo se nevdá za svou středoškolskou lásku. Ale stále jsem nějak doufala, že se tam jednou dostanu. A víte, až budu starší, tak to nějak vyjde. A pak jsem si uvědomila, že jsem aromantička. A pak jsem si jen řekla: "OK, fajn, skvělé. Už se tím nemusím trápit." A od té doby, čím starší jsem byla, tím jasněji jsem si uvědomila, že se pravděpodobně nevdám, pokud to nebude s nějakým platonickým partnerem, nebo z daňových důvodů... prostě to tak je, že to opravdu neřeším. (Tessler, 2023, s. 13)
Závěrem
Někteří aromantici tedy jsou v romantických vztazích, jiní jsou pouze ve vztazích platonických. Někteří mohou vstupovat do vztahů sexuálních, jiní mohou být ve všech těchto vztazích a další zase nemusí být v žádném (Aromanticism 101, n.d.). Aromantici nám ukazují, že existuje celé spektrum emocionálního prožívání a že nedostatek romantické přitažlivosti neznamená neschopnost vytvářet hluboké vztahy. Zkušenosti aromantiků jsou, jednoduše řečeno, velmi různorodé. Je tedy důležité, abychom respektovali různé způsoby, jakými lidé prožívají lásku a neodsuzovali ostatní za to, že se nacházejí mimo normy allonormativity.
Zdroje
🔓Antonsen, A. N., Zdaniuk, B., Yule, M. et al. (2020). Ace and Aro: Understanding Differences in Romantic Attractions Among Persons Identifying as Asexual. Archives of Sexual Behavior, 49, 1615–1630. https://doi.org/10.1007/s10508-019-01600-1
🔓Aromanticism 101. (n.d.). Guide to Aromanticism. Citováno 7.11.2023 z https://aromanticguide.com/
Bogaert, A. F. (2006). Toward a conceptual understanding of asexuality. Review of General Psychology, 10(3), 241–250. https://doi.org/10.1037/1089-2680.10.3.241
Brandley, B., & Dehnert, M. (2023). “I am not a Robot, I am Asexual”: A Qualitative Critique of Allonormative Discourses of Ace and Aro Folks as Robots, Aliens, Monsters. Journal of Homosexuality, 1-24. https://doi.org/10.1080/00918369.2023.2185092
🔓Brotto, L. A., Knudson, G., Inskip, J., Rhodes, K., & Erskine, Y. (2010). Asexuality: A mixed-methods approach. Archives of Sexual Behavior, 39(3), 599–618. https://doi.org/10.1007/s10508-008-9434-x
Diamond, L. M. (2003). What does sexual orientation orient? A biobehavioral model distinguishing romantic love and sexual desire. Psychological Review, 110(1), 173–192. https://doi.org/10.1037/0033-295X.110.1.173
🔓Identity terms (n.d.). AUREA. Citováno 2.12. 2023 z https://www.aromanticism.org/en/identity-terms
Tessler, H. (2023). Aromanticism, asexuality, and relationship (non-) formation: How a-spec singles challenge romantic norms and reimagine family life. Sexualities, 1-22. https://doi.org/10.1177/13634607231197061
Weis, R., Hermann, L., Bauer, C., Miller, T. L., Baba, A., van der Biezen, T., Campos, A., Smiga, J. A., Tomaskovic-Moore, S., Trieu, T. H., Walfrand, A., & Ziebert, J. (2021). The 2019 asexual community survey summary report. The Ace Community Survey Team.
Comments