top of page
17. 5.

Pro správné písmenko v občance na operační sál

autorství: Michaela Radová

 

Naděje prosvítá Českem, neboť zákon, který podmiňuje úřední změnu pohlaví kastrací, bude platný pouze do 30. 6. 2025. Stále je ale důležité, než se budeme zabývat specificky identitou a psychologií, ohlédnout se a pochopit, jakou cestu jsme ušli, protože do příštího roku podmínka chirurgické kastrace stále existuje. Pokud chtějí mít trans lidé v dokladech údaje odpovídající jejich genderové identitě, musí podstoupit operaci, která s sebou nese velká zdravotní rizika. Česko je jedním z posledních evropských států, který toto vyžaduje. Dlouhodobě tak porušuje mezinárodní lidskoprávní závazky, zákon ale nedává smysl ani z pohledu vědeckého poznání. Pohlaví totiž určuje více aspektů než jen vnější genitálie. 



Proč je podmínka kastrace problém?

Už v roce 2018 Evropský výbor pro sociální práva uznal, že Česká republika porušuje podmínkou sterilizace pro úřední změnu pohlaví mezinárodní lidskoprávní závazky (Transgender-Europe and ILGA-Europe v. Czech Republic, 2018). Komisařka Rady Evropy pro lidská práva, Dunja Mijatović, po poslední monitorovací návštěvě v Česku tvrdí, že „současný postup pro právní změnu pohlaví, který požaduje chirurgický zákrok, jasně porušuje lidská práva a musí být změněn co nejrychleji,“ (Council of Europe, 2023). V Česku se tak již několik let diskutuje o změně tohoto zákona. Česko tímto pomalým tempem omezuje lidská práva stovkám až tisícům lidem, které nutí se rozhodnout mezi potenciálně nebezpečným zásahem do svého těla a každodenním nástrahám pojícím se s prokazováním totožnosti pomocí dokladů s neodpovídajícími údaji.  


Jak je to tedy s pohlavím?

Zákony a jiná závazná pravidla na veřejných místech často rozlišují mezi lidmi na základě biologického pohlaví. Jedno písmeno v rodném listě, které se určí pouhým pohledem na vnější genitálie ihned po narození, rozhoduje o spoustě dalších věcech a udává člověka na určitou kolej (Sanz, 2017). Na kterou toaletu má člověk jít v restauraci, jaké pohlaví si může vzít za manžela/manželku, jak se má „správně“ oblékat nebo co má zaškrtnout v kolonce pohlaví, když vyplňuje formulář. Pohlaví ale záleží na mnoha faktorech a jeho určení může být přinejmenším komplikované (van Anders, 2015). Pohlaví člověka tak neurčují pouze jeho genitálie, v průběhu vývoje záleží na genech, hormonech, pohlavních žlázách a nespočtu dalších aspektů (van Anders, 2015). Rouse a Hamilton (2021) ve svém článku například popisují, jak určité části mozku mohou být jinak „feminizované“ a „maskulinizované“. To by znamenalo, že mozek jednoho člověka obsahuje kombinaci atributů, které společnost vnímá jako patřící k jednomu z binárně rozdělených pohlaví (tedy patřící buď ženě, nebo muži). Není to ale tak, že by člověk měl buď ženský, nebo mužský mozek. Napříč lidmi se se objevují různé takové kombinace v závislosti na různých faktorech, a to, jak se tato „mozková mozaika“ poskládá nemusí jednoznačně odpovídat chromozomálnímu pohlaví nebo tomu, jak člověk vypadá (Rouse & Hamilton, 2021). Samotná binarita pohlaví, která je pro spoustu lidí automatická a přirozená, tak nemusí odpovídat současnému poznání (Rouse & Hamilton, 2021; Sanz, 2017).


Pohlaví tedy automaticky nemusí odpovídat vnějším genitáliím, proto může být zavádějící ho podle nich určovat. Zároveň neexistuje důvod, proč by se měli genitálie chirurgicky přeměňovat pro úřední změnu pohlaví, pokud to není jediný ani hlavní určující aspekt pohlaví a pokud o to trans člověk sám nestojí. Podle van Anderse a kol. (2017) by i kvůli nejednoznačnému určování pohlaví měla mít genderová identita člověka, tedy vnitřní pocit, zda se identifikuje s mužským, ženským či jiným genderem, jasnou přednost před biologickým pohlavím. Biologické pohlaví je určováno fyzickými charakteristikami, zatímco genderová identita je osobní a vnitřní pocit jedince o tom, jaké pohlaví vnímá jako své vlastní.


A co je to ta sterilizace?

Podmínka sterilizace se poprvé objevila v 70. letech 20. století ve Švédsku, které bylo první zemí, která umožnila trans lidem si legálně změnit pohlaví. Švédsko tuto podmínku do zákona zahrnulo, jelikož byli trans lidé považováni za psychicky nemocné, a tím pádem nezpůsobilí k tomu starat se o dítě (M. H., 2017). Dnes už je naštěstí tento pohled přežitý, podmínka sterilizace v některých zemích ale stále zůstává. Sterilizací se myslí operativní odstranění pohlavních žláz, tedy varlat u trans žen a vaječníků nebo dělohy u trans mužů. Podmínka tedy nezahrnuje operativní změnu vnějších genitálií. Česká vývojářka a trans aktivistka Lenka Králová v rozhovoru s Čestmírem Strakatým boří tento mýtus.


„Mám spoustu kamarádek, které šly jen na odebrání varlat. To znamená nechaly si penis, protože tu komplikovanou plastickou operaci nechtěly podstoupit (…), takže už teď podle českého právního řádu tady máme lidi, kteří jsou úředně ženy, přesto mají mezi nohama penis,“ popisuje situaci Králová.

I z tohoto hlediska proto podmínka sterilizace nedává smysl, jelikož i kdyby vnější genitálie měli výhradně určovat pohlaví (což neurčují), jejich změna pro úřední změnu pohlaví není nutná. Podmínka sterilizace trans lidí pro úřední změnu pohlaví neplní dnes jiný účel než diskriminační. 


A jak konkrétně by zrušení této podmínky pomohlo trans lidem? To popisuje Charlie na webu Trans*parent.


„Kdyby operace přestala být nutnou podmínkou, všechny trans osoby bez rozdílu by měly možnost změnit své jméno, rod a rodné číslo mnohem dříve. Operaci by podstoupili jen ti nebo ty, kteří o to opravdu stojí. Také by trans lidem poskytla lepší možnosti pro zakládání rodiny bez toho, aniž by museli odkládat úřední změnu pohlaví,“ popisuje Charlie.  

Pokud se podíváme do studií ze Spojených států, můžeme vidět, že již před necelými 20 lety bylo známo, že klesá zájem trans lidí operativní změnu pohlaví podstoupit a nepovažují ji za důležitou pro dokončení tranzice (Ekins & King, 2006). Giami a Beabatie (2014) ve své studii uvádějí, že pouze třetina jejich participantů podstoupila chirurgický zákrok změny pohlaví a další třetina jejich participantů nemá zájem tuto operativní změnu podstoupit ani v budoucnu. Trans lidé ale v současnosti mohou být k zásahu do vlastního těla donuceni, a to i v České republice, kde změna genderu bez operativní změny pohlaví není do června následujícího roku možná. Mít v dokladech fotografii, jméno a uvedený rod neodpovídající vzhledu člověka a jeho vystupování komplikuje trans lidem život v běžných situacích, kdy se člověk musí doklady prokazovat. Často musí čelit nepříjemným dotazům a konverzacím na úřadech nebo mohou mít například problémy s cestováním do zahraničí. Operativní odstranění pohlavních žláz s sebou zároveň nese značná zdravotní rizika, trans lidé si tak musí vybrat mezi možnými zdravotními komplikacemi, anebo každodenními společenskými komplikacemi.


Výše zmíněná Dunja Mijatović, komisařka Rady Evropy pro lidská práva, při návštěvě v Česku také poukázala na to, že by bylo vhodné předejít odškodnění další menšiny poškozené sterilizací v návaznosti na nedávnou kompenzaci romských žen, které rovněž podstoupily nucené sterilizace. Například Švédsko, které donedávna také požadovalo sterilizaci pro úřední změnu pohlaví tuto podmínku nejen zrušilo, nyní dokonce schválilo finanční kompenzaci lidí, kterých se to týkalo (TGEU, 2017). K podobnému kroku se chystá také Nizozemsko. Česko by tedy v budoucnu mohl čekat podobný scénář.


 
Závěrem

Místo diskriminace a omezování práv by se mělo Česko soustředit na zachování reproduktivních možností trans lidí, jak se děje v jiných zemích. Reprodukční práva patří mezi základní lidská práva. Každý člověk by měl mít možnost rozhodnout se, jak zacházet se svým tělem, včetně toho, zda chce mít děti nebo ne. Stejně tak by měl mít právo na to, aby byl ve společnosti přijímán v souladu se svou identitou. Pro společnost se nic nezmění, pro trans lidi naopak mnoho – a to k lepšímu.



Zdroje

 

Štítky:

Comentarios

bottom of page