autorství: Anna Linhartová
Za transgender označujeme člověka, který zažívá nesoulad mezi pohlavím, které mu bylo při narození přiděleno, a svou genderovou identitou nebo rolí (Jones et al., 2017). Genderová identita je individuální psychologické vnímání vlastního pohlaví jako mužského, ženského, ani jednoho z nich, obojího, nebo jako někde uprostřed (Bockting & Allen, 2012). Transgender lidé, stejně jako zbytek queer populace, se častěji setkávají s transfobií, předsudky a diskriminací (Claes et al., 2015). To se pak může promítat do různých oblastí jejich života, kam spadá právě i sport. Dle Smith et al. (2012) se s transfobií a homofobií při sportu setkalo 80 % transgender respondentů. Oba tyto termíny označují nepřátelské postoje a chování, které jsou založeny na nepochopení nebo nesouhlasu s odlišnou genderovou identitou nebo sexuální orientací. Ačkoli je pravidelný pohyb nezbytný pro naše fyzické zdraví a well-being, pro transgender lidi je přístup k němu ztížen různými překážkami.
Co předchází zapojení: Sociální podpora a sebe-obraz
Dle Muchicka et al. (2014) se transgender lidé zapojují do fyzických aktivit méně často než většinová cisgender populace (lidé, jejíž genderová identita se shoduje s pohlavím, které jim bylo při narození přiděleno). Autoři zmiňují dva hlavní důvody, které za jejich nižším zapojením do sportu mohou stát. Jsou jimi nižší podpora okolí a negativnější sebe-vnímání, které jsou u transgender populace častější než u cisgender populace (Muchicko et al., 2014). Salvy et al. (2012) a Merianos et al. (2012) poukazují na to, že vyšší sociální podpora může nejen zlepšit sebe-vnímání transgender lidí, ale může také zvýšit pravděpodobnost, že se transgender lidé budou sportovní aktivity účastnit.
Při zapojení: The changing room problem
Hargie et al. (2017) zjistili, že transgender lidé dávají větší přednost individuálním sportovním aktivitám, protože se v širším kolektivu obávají, že dojde k „odhalení“ jejich identity. Jako podstatnou příčinu stresu se pro transgender lidi ukázaly prostory sportovních šaten, neboť právě zde se mohou setkat se zvědavými pohledy a výše zmíněným „odhalením“.
Dalším důvodem, proč se transgender lidé snaží šatnám vyhýbat, jsou i pocity diskrepance, které v nich může vyvolat, když jim není dovoleno použít šatnu odpovídající jejich genderové identitě (Whittle et al., 2007). Za diskrepanci označujeme pocit nesrovnalosti mezi tím, jací bychom chtěli být a jací jsme, tento pocit pak může vést k pocitům smutku, nespokojenosti a zklamání (Higgins, 1987).
Keogh et al. (2006) uvádí jako jeden ze zdrojů obav transgender lidí také užívání veřejných toalet (i zde může být důvodem pocit diskrepance či strach z odhalení). Tento jev nazval Halberstam (1998) the bathroom problem (tedy problém toalet). V kontextu sportu by se pak tento problém dal pojmenovat the changing room problem, tedy problém šaten.
A proč představuje nezapojení se problém?
Fyzické a psychické benefity
Fyzická aktivita má mnoho přínosů pro tělo i psychické zdraví. U dětí a adolescentů, kteří se účastní pravidelných sportovních aktivit, jsou benefity patrné po celý jejich život. Co se fyzických benefitů týče, jedná se především o lepší kardiovaskulární systém a metabolismus (Barrera et al., 2022).
Dále pak fyzická aktivita pozitivně působí na mentální zdraví a snižuje riziko depresivních příznaků zejména pro queer populaci (mezi kterou řadíme i transgender lidi), neboť právě ta je vystavena až třikrát většímu riziku deprese a úzkosti. Až 42 % queer lidí již zvažovalo či stále zvažuje sebevraždu (Choi et al., 2023).
Pokud se tedy transgender člověk rozhodne vyhýbat sportu, může tak vzniknout dokola se opakující mechanismus, kdy se transgender lidé z určitých důvodů rozhodnou nezapojit do sportovních aktivit. To může mít negativní dopad na jejich psychické a fyzické zdraví, a to je opětovně utvrdí v tom, že se opravdu zapojit nechtějí či nemůžou (např. z důvodu deprese).
Sociální vyloučení
V neposlední řadě má sportovní aktivita také sociální výhody. Účast ve sportovních týmech může snižovat pocity osamělosti či úzkosti (Brière et al., 2018). Naopak, pokud se lidé sportovních aktivit neúčastní, může to zvyšovat jejich vyloučení ze společnosti. Definice sociálního vyloučení zahrnuje i psychologické důsledky izolace nebo odmítnutí ze strany ostatních, například v důsledku předsudků a diskriminace (Abrams et al., 2005).
Sociální vyloučení se může projevovat na 4 úrovních, a to prostorové, vztahové, funkční a mocenské. Prostorová úroveň se týká zapojení lidí z různých prostředí do sdíleného prostoru a podporuje pocit sounáležitosti, což odkazuje na vztahovou úroveň. Zároveň nabízí možnost rozvíjet dovednosti (funkční úroveň) a rozšiřovat kontakty (mocenská úroveň) (Bailey, 2005).
U transgender osob se můžeme zaměřit na to, kdo nebo co působí v jednotlivých dimenzích jako překážka. U vyloučení ve vztahové dimenzi, se může jednat o nevšímavost učitelů sportu či jiných sportovních zařízení a nepřátelství ze strany většinové populace (například nezapojování do společných aktivit či odmítaní). Za vyloučení v prostorové dimenzi většinou stojí společenský a ekonomický rozdíl, který znemožňuje transgender lidem rozšiřovat množství kontaktů. Pod vyloučením ve funkční dimenzi můžeme zahrnout to, že transgender lidé přichází o možnost rozvoje fyzických schopností a zlepšení fyzické kondice. Vyloučení v mocenské dimenzi se může projevit třeba nemožností využít správnou šatnu (Hargie et al., 2017).
Co s tím?
Informovanost je jednou ze základních složek většího respektu a pochopení. Proto považuji za jedno z možných řešení právě informovat veřejnost. Čím větší povědomí o queer populaci budou lidé mít, tím méně se budou obávat, a bude se tak snižovat homofobie a transfobie v naší společnosti. Je to sice běh na dlouhou trať, ale domnívám se, že je to jeden z klíčových způsobů, jak zpříjemnit život queer populaci. Je podstatné poskytovat informace o různých sexuálních orientacích a genderových identitách formou nejrůznějších workshopů, přednášek, intervencí ve školství či zlepšováním kritického myšlení u široké veřejnosti.
Co se konkrétnějších řešení týká, považuji za důležité školit a informovat o dané problematice zejména ty, kteří ve sportovním odvětví pracují, a jejichž intervence můžou přispět k zmenšení daného problému. Jedná se především o trenéry, učitele tělocviku či zaměstnance fitness center. Pokud si budou vědomi výše uvedených skutečností, mohou přispívat k tomu, aby se transgender lidé cítili ve sportovištích příjemně a snižovala se diskriminace či stigma, které pociťují. Dalším krokem, který by mohl zvýšit zapojení transgender lidí ve sportu, mohou být genderově neutrální šatny či toalety.
Závěrem
Výzkumy naznačují, že transgender lidé se méně zapojují do sportovních aktivit kvůli nižší podpoře okolí, negativnímu sebe-vnímání a stresu, který se pojí s využíváním společných šaten a veřejných toalet. Vyhýbání se sportovním aktivitám ale může mít negativní dopad na fyzické i psychické zdraví. Pokud se navíc jedná o týmové sporty, neúčast může podpořit také sociální vyloučení ze společnosti, které může zvyšovat pocity osamělosti a úzkosti. Je tedy důležité šířit povědomí o queer populaci a transgender lidech také do sportovního odvětí, protože by to mohlo pomoci eliminovat negativní postoje k transgender sportovcům, a tím podpořit jejich zapojení do sportovních aktivit.
Zdroje
Abrams, D., Hogg, M. A., & Marques, J. M. (Eds.). (2005). The social psychology of inclusion and exclusion. Psychology Press.
🔓 Bailey, R. (2005). Evaluating the relationship between physical education, sport and social inclusion. Educational Review, 57(1): 71–90. https://doi.org/10.1080/0013191042000274196
Barrera, E., Millington, K., & Kremen, J. (2022). The Medical Implications of Banning Transgender Youth From Sport Participation. JAMA Pediatrics, 176(3), 223–224. https://doi.org/10.1001/jamapediatrics.2021.4597
Bockting, W. O., & Allen, M. P. (2012). Gender disorder, transgenderism and transsexuality. In T. F. Cash (Ed.), Encyclopedia of body image and human appearance., Vol. 2. (pp. 445–452). Elsevier Academic Press. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-384925-0.00071-7
Brière, F. N., Yale-Soulière, G., Gonzalez-Sicilia, D., Harbec, M.-J., Morizot, J., Janosz, M., & Pagani, L. S. (2018). Prospective associations between sport participation and psychological adjustment in adolescents. Journal of Epidemiology and Community Health, 72(7), 575–581. https://doi.org/10.1136/jech-2017-209656
🔓 Choi, K. R., Wisk, L. E., & Zima, B. T. (2023). Availability of LGBTQ Mental Health Services for US Youth, 2014 to 2020. JAMA Pediatrics, 177(8), 865–867. https://doi.org/10.1001/jamapediatrics.2023.1473
Claes, L., Bouman, W. P., Witcomb, G., Thurston, M., Fernandez-Aranda, F., & Arcelus, J. (2015). Non-suicidal self-injury in trans people: Associations with psychological symptoms, victimization, interpersonal functioning, and perceived social support. Journal of Sexual Medicine, 12(1), 168–179. https://doi.org/10.1111/jsm.12711
Halberstam, J. (1998). Female Masculinity. Durham, NC: Duke University Press. Hargie, O. D. W., Mitchell, D. H., & Somerville, I. J. A. (2017). ‘People have a knack of making you feel excluded if they catch on to your difference’: Transgender experiences of exclusion in sport. International Review for the Sociology of Sport, 52(2), 223–239. https://doi.org/10.1177/1012690215583283
Higgins, E. T. (1987). Self-discrepancy: A theory relating self and affect. Psychological Review, 94(3), 319–340. https://doi.org/10.1037/0033-295X.94.3.319
🔓 Jones, B. A., Arcelus, J., Bouman, W. P., & Haycraft, E. (2017). Sport and transgender people: A systematic review of the literature relating to sport participation and competitive sport policies. Sports Medicine, 47(4), 701–716. https://doi.org/10.1007/s40279-016-0621-y
🔓 Keogh, P., Reid, D., & Weatherburn, P. (2006). The needs and experiences of lesbians, gay men, bisexual and trans men and women in Lambeth. London, England: London School of Hygiene and Tropical Medicine. Available at: https://researchonline.lshtm.ac.uk/id/eprint/1380103/ (accessed 12 November 2023)
Merianos, A., King, K., & Vidourek, R. (2012). Does perceived social support play a role in bodyimage satisfaction among college students? Journal of Behavioral Health, 1(3), 178–184. http://dx.doi.org/10.5455/jbh.20120501101051
Muchicko, M. M., Lepp, A., & Barkley, J. E. (2014). Peer victimization, social support and leisure-time physical activity in transgender and cisgender individuals. Leisure/Loisir: Journal of the Canadian Association for Leisure Studies, 38(3/4), 295–308.
Salvy, S.-J., Bowker, J. C., Germeroth, L., & Barkley, J. (2012). Influence of Peers and Friends on Overweight/Obese Youths’ Physical Activity. Exercise & Sport Sciences Reviews, 40(3), 127–132.
🔓 Smith, M., Cuthbertson, S. and Gale, N. (2012). Out for Sport: Tackling Transphobia in Sport.Transgender Specific Companion Report. Edinburgh: Equality Network. Available at: https://www.equality-network.org/wp-content/uploads/2013/03/Transgender-specific-companion-report.pdf (accessed 12 November 2023)
🔓 Whittle, S., Turner, L. & Al-Alami, M. (2007). Engendered Penalties: Transgender and Transsexual People’s Experiences of Inequality and Discrimination. London: The Equalities Review. Available at: https://www.ilga-europe.org/sites/default/files/trans_country_report_-_engenderedpenalties.pdf (accessed 12 November 2023)
Comments