top of page
25. 5. 2023

Error, attraction not found!

aneb Proč někteří lidé necítí přitažlivost a proč je to normální.


autorství: Zuzana Semlerová

 

V poslední době se ve společnosti objevují stále nové a nové identity patřící do LGBTQ+. Mezi ty méně známé patří například asexuální, demisexuální, aromantický a další. Co si máme pod jednotlivými názvy představit? A proč se jich v poslední době vyskytuje tolik?


Cowan a LeBlanc (2018) říkají, že poté, co bylo definována homosexualita, muselo nutně vzniknout i pojmenování pro lidi, kteří do této skupiny nepatří – tedy heterosexualita. Čím více se však tyto dva pojmy rozšiřovaly, tím konkrétněji bývaly popisovány a ukázalo se, že existuje plno lidí na pomezí homosexuality a heterosexuality, nebo lidé, kteří naopak nepatřili ani do jedné z takto definovaných kategorií. Proto vznikaly další kategorie: bisexualita pro lidi, které přitahovali muži i ženy, a asexualita pro lidi, které nepřitahovali ani muži, ani ženy. A pokud asexuální je člověk, kterého nepřitahuje nikdo, pak musel vzniknout i termín allosexuální označující ty, které někdo přitahuje. Čím více se o různých identitách mluví, tím více lidé přemýšlí nad svým prožíváním, a někteří přicházejí na to, že jim již existující identity nevyhovují, protože jejich prožívání popisují pouze nepřesně. Je tedy přirozené, že se slovníky rozrůstají a vznikají nové a nové identity.

Vlajka asexuality, pozn. může se používat jako symbol celého asexuálního spektra, nebo pouze asexuální identity, kdy jiné identity na spektru mají své vlastní vlajky.


Prostě to tak necítím…

Jednou z těchto „nových” identit je již zmíněná asexualita. Asexuální člověk necítí sexuální přitažlivost k žádnému pohlaví či genderu; nebo ji cítí jen ve velmi malé míře (Antonsen et al., 2020; Cowan & LeBlanc, 2018; Mandigo & Kavar, 2022; Mollet, 2021). Tuto definici podporuje i webová stránka The Asexual Visibility and Education Network (AVEN) a dodává, že na rozdíl od celibátu; asexualita není volba, ale součást naší identity stejně jako jakákoliv jiná sexuální orientace (Overview, n.d.). Vzhledem k tomu, že pro některé lidi je asexualita velmi abstraktní koncept, je obtížné udělat si představu, co vlastně znamená být asexuální.


Na sociálních sítích se často objevuje přirovnání asexuality k částečné barvosleposti. Představte si, že dokážete vidět všechny barvy kromě červené. Víte, že existuje červená barva, víte, že ostatní lidé červenou barvu vidí, podle popisu ostatních lidí si možná dokážete červenou barvu i představit, ale vy sami nikdy červenou barvu nevidíte a v pohledu na svět vám bude vždycky chybět. Další možné přirovnání se pak objevuje v seriálu Sex Education. Postava Florence, která přichází na to, že je asexuálka, popisuje svůj vztah k sexu takto: „Představte si, že jste na obrovské hostině, kde je všechno jídlo, na které byste jen mohli mít chuť. Jenže vy nemáte hlad.“ Všichni asexuální lidé nicméně nejsou stejní. Každý svou asexualitu prožívá trochu jinak a podle toho si také přizpůsobuje definici asexuality i přirovnání, která používá.


Je to celé spektrum

Člověk se nemusí identifikovat pouze jako asexuální nebo allosexuální, může se také nacházet v meziprostoru, tedy na asexuálním spektru. Může používat slovo asexuální jako zastřešující termín, nebo se identifikovat s některou z mnoha dalších identit, které se na spektru nacházejí, třeba jako demisexuální nebo graysexuální osoba (Mandigo & Kavar, 2022).


AVEN a další zdroje definují demisexuála jako člověka, který sexuální přitažlivost začne k člověku cítit teprve poté, co si k němu vybuduje hluboké emoční pouto (Cowan & LeBlanc, 2018; MacNeela & Murphy, 2015; The Gray Area, n.d.). Emoční pouto v tomto kontextu ale neznamená romantické pocity, i když ty jej mohou také doprovázet. Jedná se spíše o velmi blízký vztah k druhému člověku, kterým může být i platonické přátelství (What is Demisexuality?, n.d.). Platí ovšem to, že stejně jako allosexuální osoby necítí sexuální přitažlivost ke každému člověku, kterého potkají, ani demisexuální osoba necítí sexuální přitažlivost ke každému, ke kterému si vytvoří emoční pouto. Navázání hlubokého vztahu je pouze předpoklad, který musí být splněn, aby vůbec existovala možnost, že demisexuální osoba bude k druhému člověku cítit sexuální přitažlivost.


Graysexuální jsou osoby, které cítí sexuální přitažlivost pouze výjimečně (Cowan & LeBlanc, 2018; MacNeela & Murphy, 2015; The Gray Area, n.d.). Jedná se nicméně o široký pojem, a proto jej každý člověk popisuje trochu jinak.


Nejde jen o sexualitu

Mít identitu, která je na asexuálním spektru, ale neznamená, že člověk vůči ostatním necítí vůbec nic. Pro mnoho lidí na asexuálním spektru platí, že jejich sexuální orientace se liší od jejich romantické orientace, tedy od toho, k jakým lidem cítí romantickou přitažlivost. K vysvětlení tohoto rozdílu pak někteří lidé používají tzv. model rozdělené přitažlivosti (split attraction model). Tento model odlišuje různé druhy přitažlivosti, například sexuální, romantickou, platonickou a mnoho dalších (Mandigo & Kavar, 2022; mod j, n.d.). Člověk o sobě tedy například může říct, že je asexuální a heteroromantický, což by se dalo interpretovat tak, že jej sexuálně nikdo nepřitahuje, ale cítí romantickou přitažlivost k osobám jiného genderu. Pro některé lidi pak platí, že se jejich sexuální a romantická orientace překrývají., Člověk, který cítí k osobám jiného genderu sexuální i romantickou přitažlivost, se může označovat jako heteroromantický a heterosexuální, častěji se ale používá zkrácené označení heterosexuální.


S romantickou orientací se pojí další „nová” identita, kterou je aromantismus. Stejně jako u asexuality také zde existuje spektrum identit, označované jako aromantické spektrum. Jednotlivé identity na tomto spektru lze vysvětlit analogicky k identitám asexuálního spektra. Aromantický člověk necítí romantickou přitažlivost k žádnému pohlaví či genderu nebo ji cítí jen ve velmi malé míře. Demiromantický člověk začne romantickou přitažlivost k člověku cítit teprve poté, co si k němu vybuduje hluboké emoční pouto, a grayromantický člověk cítí romantickou přitažlivost pouze výjimečně (Antonsen et al., 2020; Mandigo & Kavar, 2022; Romantic Orientations, n.d.). Člověk, který romantickou přitažlivost cítí běžně, se pak označuje jako alloromantický. Asexuální a aromantické identity se mohou různě prolínat, člověk se může označovat jako alloromantický a asexuální, jako aromantický a allosexuální, nebo třeba jako aromantický a asexuální. Zároveň se tyto identity mohou prolínat s dalšími identitami, které zde nebyly zmíněny.

Vlajka aromantismu, pozn. může se používat jako symbol celého aromantického spektra, nebo pouze aromantické identity, kdy jiné identity na spektru mají své vlastní vlajky.


„Labely“ mohou pomoci

Mandigo a Kavar (2022) ve své studii ukazují pozitivní efekt, který může mít znalost těchto méně známých identit pro asexuální osoby. Respondenti zde uváděli, že i v době, kdy neznali termín asexualita, cítili, že jejich prožívání nekoresponduje s prožíváním ostatních lidí, a kvůli tomu se často cítili zmateně, osaměle, izolovaní od ostatních, nebo měli pocit, že s nimi něco není v pořádku. Setkání s termínem asexualita pak provázely pocity úlevy, že nejsou jediní, kdo se takto cítí. V kontextu této studie se Mandigo a Kavar zabývali pouze prožíváním asexuálních mužů, protože se však jednalo o prožívání asexuality jakožto identity, o které mnoho lidí neví, dá se předpokládat, že podobné pocity prožívají i lidé s jinými menšinovými identitami, a zároveň to, že se nejedná o pocity, které zažívají pouze muži.


 

Vznik nových identit je nevyhnutelný, neboť lidé mají neustálou potřebu kategorizovat –⁠ ať již své vlastní prožívání, nebo prožívání jiných. Schopnost výstižně popsat své prožívání může značně ovlivnit, jaký život člověk žije. Je proto důležité, aby se i méně známé identity, například výše zmíněná asexuální a aromantická spektra, rozšířily do povědomí veřejnosti, a tak se s nimi seznámilo co nejvíce lidí.


 
Zdroje

Štítky:

Commentaires

bottom of page