top of page
před 5 dny

Tělo, volba, respekt: Co nás učí film Úsvit

Aneb československý snímek otevírá diskuzi o právech intersex osob


autorství: Barbora Stanzlová

 

Na podzim minulého roku byl do kin uveden česko-slovenský film s názvem Úsvit, který zpracovává téma intersexuality. Příběh je zasazen do baťovské meziválečné doby a inspiruje se skutečnou učebnicí soudního lékařství z třicátých let. Na první pohled se jako diváctvo můžeme zděsit strašných pojmů jako je hermafroditismus, které bychom rozhodně měli zanechat v minulých stoletích. Očima hlavní hrdinky, studentky medicíny a zvědavé manželky továrníka, ale namísto zděšení nacházíme empatii k prožívání mladého intersex člověka. Nezůstávejme jen u filmového příběhu, ale nechme se vtáhnout zajímavým tématem a vzdělejme se více o tom, jak to vypadá v dnešní době.



Kdo jsou intersex lidé?

Pojem intersex/DSD označuje člověka, který se narodil s variací pohlavních znaků, která není považována za lékařskou normu typickou pro muže či pro ženu. Pohlavními znaky myslíme vnější pohlavní orgány, pohlavní žlázy (vaječníky typické pro ženy, varlata pro muže) a chromozomové nebo hormonální kombinace (OHCHR, n. d).


Pro všechny tyto možné variace existuje řada označení. Podle informačního webu Poznáváme intersex / DSD (Pohlaví a identita, 2023) pojem intersex často používají politické a právní organizace. Medicína naopak tento pojem odmítá, překládá se totiž jako „mezi pohlaví“, což považuje za zavádějící. Raději používá DSD, zkratku pro disorder of sex development (česky poruchu pohlavního vývoje). Podle Alderson a kolektivu (2022) ale tento pojem může způsobovat přílišné zaměření na „zdravotní problémy, které zdánlivě vyžadují lékařské řešení“. Aktivisté toto označení také kritizují, protože slovo porucha může vést ke stigmatizaci a pro osoby, kterých se to týká, to může být zraňující. Nahrazují tedy disorder za divergence (variace) nebo differences (odlišnosti). Pojem intersexualita je také možné si mylně vykládat jako označení sexuální orientace. Intersex/DSD osoby ale mohou mít jakoukoli genderovou identitu nebo sexuální orientaci (OHCHR, n. d.). Islandská intersex aktivistka Kitty Anderson také upozorňuje na to, jak lidé mohou mít „mylnou představu o tom, že intersex lidé nejsou ani muži ani ženy“, přestože se jich většina identifikuje právě buď jako muži, nebo jako ženy, případně jako nebinární osoby (Heumann, 2019).


Intersex/DSD osoby jako „neviditelná menšina“

Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR, n. d.) je intersex/DSD osob na světě 1,7 %. České výzkumy „odhalily“ ve vzorku LGBTQ+ populace jedno procento (Pitoňák & Macháčková, 2023), nebo dokonce méně intersex/DSD osob (Šabatová, 2019). Podle Sudy a Vintrové (2019) jsou intersex/DSD osoby „neviditelnou menšinou“, buďto se snaží svůj stav skrývat, nebo to o sobě ani nevědí. Často bojují s vyvažováním sebeodhalení své identity a strachem ze stigmatu (Mediå et al., 2022). Je pro ně někdy obtížné nacházet způsoby, jakými se svěřit, protože často nemají potřebné znalosti a slova k tomu, aby druhým vysvětlili svůj stav a co prožívají. Druhý případ, kdy o svém zdravotním stavu ani nevědí, může nastat v důsledku normalizační operace v dětství (o kterých jsme psali v minulém příspěvku) a následného utajování situace rodiči, nebo v důsledku složité diagnostiky, kdy se variace například hormonů projeví až později v životě.



Jak je to tedy s určováním pohlaví?

V České republice situaci komplikuje povinnost určit a zapsat jedno ze dvou možností úředního pohlaví do 3 dnů od narození dítěte (Pohlaví a identita, 2023). Pohlaví se určuje pohledem na vnější pohlavní orgány, pokud se ale dítě narodí s variací pohlavních znaků, není určení pohlaví jednoznačné. Pak se může stát, že dojde k přiklonění se k jednomu z pohlaví a následnému provedení normalizačních zákroků. Po určité době se ale mohou objevit komplikace spojené s tím, že pohlaví nebylo určeno správně. Problematické jsou pak zejména situace, kdy úřední pohlaví neodpovídá genderu dané osoby (Pohlaví a identita, 2023).


V jiných evropských státech, například na Maltě a v Portugalsku, existuje možnost nechat kolonku pohlaví prázdnou, než bude možné pohlaví určit (Suda & Vintrová, 2019). Co se týče péče, například v Norsku se o osoby s variací pohlavních znaků stará do 18 let multidisciplinární tým odborníků (Mediå et al., 2022). Tato snaha o komplexní péči a informovanost může odejmout aspoň část tíhy z ramen rodičům, kteří se potýkají s nedostatkem informací a jsou přesto často postaveni do situace, kdy musí rozhodnout o léčbě nebo normalizačních zákrocích.


Rodiče mohou žít až v takové nejistotě, že se v jejich životě projeví závažné psychické problémy, které odpovídají příznakům posttraumatické stresové poruchy (Delozier et al., 2019). Matky intersex/DSD dětí mohou trpět psychickými potížemi spíše než otcové, ale v nejistotě v souvislosti s onemocněním se matky od otců neliší. Podle výzkumu Chivers a kolektivu (2017) by matky potřebovaly nejprve porozumět stavu svého dítěte, jeho budoucnosti a důsledcích léčby a pak emocionální podporu rodiny a blízkých. V tendenci zmírnit svou nejistotu mohou být rodiče náchylnější k tomu, aby souhlasili se zákrokem, který by dítě „napravil“ směrem k binárnímu pohlaví. Ve výzkumu Ellens a kolektivu (2017) se psychický stav většiny rodičů zlepšil do roku po operaci, nicméně třetina rodičů i po roce uváděla lítost z tohoto rozhodnutí. Děti, které podstoupily nekonsenzuální operaci navíc mohou mít v dospělosti tendenci se vyhýbat zdravotní péči a nedůvěřovat lékařům (Wang et al., 2023). Z pozice zdravotní péče je tedy potřeba pracovat na společném rozhodování rodičů s lékaři. Je nutné rozpoznávat a řešit stres rodičů a jejich informační přetížení v době, kdy zvažují komplexní možnosti pro své malé dítě (Suorsa-Johnson et al., 2023).



 
Závěrem

Celkově vzato lze říct, že musíme dbát na psychiku rodičů, ale přesto se rozhodnutí vždycky bude týkat hlavně, a především dětí samotných. Ve filmu Úsvit, kterým jsem tento text otevřela máme možnost sledovat právě rozhodování už dospělého Saši. Přestože si jeho okolí myslí, že ví, co pro něj bude nejlepší, ať z pohledu medicíny nebo tradiční společnosti, je pro něj klíčové rozhodnout o svém těle sám. Úkolem pro hlavní hrdinku je dopřát mu co nejvíce, v té době dostupných, informací na to, aby se sám rozhodl, jestli podstoupí normalizační zákrok, nebo ne. O jeho zdravotním stavu se od ní dozvěděl on, citlivě situaci společně s doktorem vysvětlila i jeho rodičům, kteří mu pak dali najevo, že na to všechno není sám a že jej mají rádi bez ohledu na jeho identifikaci.


Stejně jako v historickém filmu jsou informovanost, individuální přístup, právo na sebeurčení a respekt k jinakosti témata klíčová i pro život osob s variací pohlavních znaků v dnešní společnosti. Tlak na určení úředního pohlaví brzy po narození může mít negativní dopad jak na psychiku rodičů, tak na život samotného dítěte. Možnost odložit tuto povinnost, dokud nebude možné pohlaví určit, nebo vybrat jinou, třetí možnost, by pomohla zmírnit tento tlak a jeho negativní dopady.


Zdroje

Štítky:

Comments

bottom of page